10. 02.
Je to dnes téměř na den přesně měsíc, co jsem začal vášnivě sledovat revoluční události v arabském světě - v Tunisku a nyní v Egyptě (mé re/tweetování). Převis poptávky po prokrastinaci daný přítomností zkouškového období + nový smartfoun umožňující sledovat novinky na Twitteru každé tři minuty + krása a drama revolucí = stovky hodin věnovaných událostem v Arábii, stovky přečtených článků a tisíce tweetů. Neskromně věřím, že jsem toho si o průběhu i kontextu obou revolt nastudoval tolik, že jim rozumím více než většina našich komentátorů, od boku střílících jasné prognózy budoucnosti Egypta, Izraele, Evropy a vesmíru vůbec. Přestože jsem nikdy v žádné arabské (ani většinově muslimské) zemi nebyl, arabsky nemluvím, Korán četl velmi dávno a o historii a politice regionu mám jen povrchní wikipovědomí.
S tímto pocitem zasvěcenosti do tématu zírám už měsíc s otevřenými ústy, jak česká online média v několika rovinách zároveň naprosto selhávají přinášet kvalitní zpravodajství a adekvátně události analyzovat. Nemusel bych si však ani připadat jako chvilkový expert na Blízký východ, stačilo by srovnat obsah českých deníků a libovolného slušného světového média. Všechny české online noviny jsou do jednoho neschopné podchytit nejdůležitější světovou diskrétní (myšleno nespojitou) událost roku, pokud ne dekády. Zdá se mi to tak donebevolající, že se mi zdá téměř zbytečné to dlouze popisovat. Nesdílíte-li však můj revoluční zápal a vše jen zběžně sledujete z českých novin, může být užitečné chyby českých deníků vyjmenovat: Zbytek příspěvku »
David Antoš